Jméno postavy: Kieran Weeks
Věk: 20 let
Povolání před apokalypsou: Studentka Fire Academy v NY
Váha: 50 kg
Výška: 151 cm
Skupina: ----
Jméno hráče: Cactus
FC: Bailee Madison
Zájmy: Běh, ignorování lidí, psaní básní, ničení snů, ničení věcí, které nejsou její
Děti: xxxxx
Charakter:
Arogantní, zlá a až moc upřímná. Opravdu moc jí baví trápit ostatní lidi. Baví jí všechny trápit psychicky, ale nikdy by nikomu fyzicky neublížila. Zas tak zlá rozhodně není. Ale je dosti tvrdá, kdyby měla někoho dostat, aby ho nějak vytrénovala, ten dotyčný to nebude dávat a po chvilce skončil. Tahle slečinka není žádná otevřená dušička a nikdy se nikomu hned nesvěří, proto není ani takový komunikativní typ, ale bavit se dokáže. Sice neřekne nic o sobě, ale dokáže později věřit nějakému člověku. Ano, může to trvat i ten rok, ale s tím člověk nic nenadělá. Ale v hloubi své zkažené a drsné dušičky dokáže být i milá. Pokud se jedná o situaci, kdy umírá. Jinak asi ne. Možná ještě, když je zamilovaná, ale takovou situaci nikdy nepoznala a zřejmě už ani nepozná, protože stále nenarazila na jedinou živou duši. Ovšem, jako všichni má i ona své slabé stránky. Ta první je její panická hrůza z pavouků. Prostě jí vadí ty chlupaté nožičky a několik očí. Jakmile nějakého vidí, je schopná ho zabít všemi možnými způsoby i přesto, že je mrtvý.
Další stránce patří kaktusy, protože kdo by je přece neměl rád? Jsou zajímavé a mohou růst do různých tvarů a hlavně, malé kaktusy jsou moc roztomilé. A ta třetí? Má šílenou slabost pro lidi s brýlemi. Ať už to jsou nerdi nebo pořádní badass boys, pořád to nemění nic na tom, že pro ně má slabost. Sice vede, vedla, vztahy jen na jednu noc, většinou to právě bylo s takovými lidmi. Bože, komu by se nepodlomila kolena, když vidí nějakého fakt fešáka a má k tomu nějaké fakt slušivé brýle? Dá se o ní říct, že je i ta obyčejná holka, která spí se všema, ale to rozhodně není pravda. Nespí se stejným pohlavím a na kluky, kteří jí poslouží jen na jednu noc, je dosti vybíravá. Přeci by se nevyspala s nějakým obyčejným ulízancem. Pak je i pár věcí, které rozhodně nesnáší a ty jsou důležité. Nesnáší citlivky, nesnáší lidi, kteří si hrají na hrdiny, poté tam jsou lidi, kteří si o sobě myslí bůhvíco. A úplně nejvíce nesnáší, když jí někdo řekne, že je roztomilá. Tím naráží na její malý vzrůst, za který rozhodně nemůže a za ta slova ráda dává kopačky mezi oči. I když ten člověk má dva metry, dokáže vyskočit vysoko a ještě víš vykopnout nohu. Takže osůbky, které se s ní dostanou do křížku, by měli utíkat.
Minulost:
Narodila se v takovém malém zapadákově, které již od malička nesnášela. Proč? Důvod je naprosto jednoduchý. To městečko bylo tak krásné a mírumilovné, že to bylo až příliš odporné. Bylo jí čerstvých sedm let, když se městem roznesla ta obrovská tragédie, která pohnula celým městem. Na kolotoči, na dětském hřišti se našla středoškolačka. Byla mrtvá, měla rozbitou lebku, ze které jí vytékala krev do čerstvého sněhu, končetiny měla stočené do nepřirozených úhlů a měla zlomený vaz. Hlavu měla otočenou takovým způsobem, že viděla do země, i když ležela na zádech. Všechny to postihlo až na jednu malinkatou holčičku. Na její vlastní sestru, kterou byla naše mladá hrdinka. Už jako malá měla ledové srdce a na pohřbu své sestry se ještě usmívala. Nebylo to důvodem, že by ji neměla ráda, spíše jí těšila něčí bolest. Ovšem to nebyla její chyba, to rozhodně ne. Doufala, že po této tragické události se z tohoto města odstěhují, ale zůstala tam. Proto tam i vystudovala a po ukončení základní školy se odstěhovala za otcem do NY, kde studovala Fire Academy.
Lákalo jí, se prát s ohněm a dalšími zábranami v životech ostatních, hlavně se na to i hodila. Byla takový ten klučičí typ, byla rychlá a byla i na svou výšku silná. Plno lidí se jí smálo, že to nezvládne a skončí po pár hodinách, ale ona vydržela skoro až do konce. Bohužel, pár dní před tím, než stihla dostat diplom a další zbytečné věci, vypukl virus, který nějaký hloupí idioti nezvládli uhlídat, a on jim utekl do světa. Samozřejmě, že byla naštvaná, spíše doslova rozzuřená, ale musela se sebrat a i bez těch stupidních věcí, šla i s týmem pomáhat do ulic. No, to se nějak nevydařilo a už se vydala někam na vlastní pěst. V hasičských kalhotách a kšandách ve svítivých barvách se začala procházet kontinentem, kde se nacházela. Měla nějaké zásoby, měla i věrného parťáka, který zemřel. Ani to jí nijak netrápilo. Sice s ním strávila hodně času, ale stejně pro ni nic neznamenal. Její parťák byl malý bulldog, který se jaksi obětoval, a padlo do chřtánů těch chodících idiotů. A tak teď chodí sama po světě a hledá nějaké místo, kde by se usadila na nějakou delší dobu. Mohla hledat zásoby, lovit ještě nějakou žijící zvěř. Takový měla zatím cíl. Ani nechtěla potkat další lidi, protože někde v hloubi duše věděla, že by s nimi nevycházela.
Věk: 20 let
Povolání před apokalypsou: Studentka Fire Academy v NY
Váha: 50 kg
Výška: 151 cm
Skupina: ----
Jméno hráče: Cactus
FC: Bailee Madison
Zájmy: Běh, ignorování lidí, psaní básní, ničení snů, ničení věcí, které nejsou její
Děti: xxxxx
Charakter:
Arogantní, zlá a až moc upřímná. Opravdu moc jí baví trápit ostatní lidi. Baví jí všechny trápit psychicky, ale nikdy by nikomu fyzicky neublížila. Zas tak zlá rozhodně není. Ale je dosti tvrdá, kdyby měla někoho dostat, aby ho nějak vytrénovala, ten dotyčný to nebude dávat a po chvilce skončil. Tahle slečinka není žádná otevřená dušička a nikdy se nikomu hned nesvěří, proto není ani takový komunikativní typ, ale bavit se dokáže. Sice neřekne nic o sobě, ale dokáže později věřit nějakému člověku. Ano, může to trvat i ten rok, ale s tím člověk nic nenadělá. Ale v hloubi své zkažené a drsné dušičky dokáže být i milá. Pokud se jedná o situaci, kdy umírá. Jinak asi ne. Možná ještě, když je zamilovaná, ale takovou situaci nikdy nepoznala a zřejmě už ani nepozná, protože stále nenarazila na jedinou živou duši. Ovšem, jako všichni má i ona své slabé stránky. Ta první je její panická hrůza z pavouků. Prostě jí vadí ty chlupaté nožičky a několik očí. Jakmile nějakého vidí, je schopná ho zabít všemi možnými způsoby i přesto, že je mrtvý.
Další stránce patří kaktusy, protože kdo by je přece neměl rád? Jsou zajímavé a mohou růst do různých tvarů a hlavně, malé kaktusy jsou moc roztomilé. A ta třetí? Má šílenou slabost pro lidi s brýlemi. Ať už to jsou nerdi nebo pořádní badass boys, pořád to nemění nic na tom, že pro ně má slabost. Sice vede, vedla, vztahy jen na jednu noc, většinou to právě bylo s takovými lidmi. Bože, komu by se nepodlomila kolena, když vidí nějakého fakt fešáka a má k tomu nějaké fakt slušivé brýle? Dá se o ní říct, že je i ta obyčejná holka, která spí se všema, ale to rozhodně není pravda. Nespí se stejným pohlavím a na kluky, kteří jí poslouží jen na jednu noc, je dosti vybíravá. Přeci by se nevyspala s nějakým obyčejným ulízancem. Pak je i pár věcí, které rozhodně nesnáší a ty jsou důležité. Nesnáší citlivky, nesnáší lidi, kteří si hrají na hrdiny, poté tam jsou lidi, kteří si o sobě myslí bůhvíco. A úplně nejvíce nesnáší, když jí někdo řekne, že je roztomilá. Tím naráží na její malý vzrůst, za který rozhodně nemůže a za ta slova ráda dává kopačky mezi oči. I když ten člověk má dva metry, dokáže vyskočit vysoko a ještě víš vykopnout nohu. Takže osůbky, které se s ní dostanou do křížku, by měli utíkat.
Minulost:
Narodila se v takovém malém zapadákově, které již od malička nesnášela. Proč? Důvod je naprosto jednoduchý. To městečko bylo tak krásné a mírumilovné, že to bylo až příliš odporné. Bylo jí čerstvých sedm let, když se městem roznesla ta obrovská tragédie, která pohnula celým městem. Na kolotoči, na dětském hřišti se našla středoškolačka. Byla mrtvá, měla rozbitou lebku, ze které jí vytékala krev do čerstvého sněhu, končetiny měla stočené do nepřirozených úhlů a měla zlomený vaz. Hlavu měla otočenou takovým způsobem, že viděla do země, i když ležela na zádech. Všechny to postihlo až na jednu malinkatou holčičku. Na její vlastní sestru, kterou byla naše mladá hrdinka. Už jako malá měla ledové srdce a na pohřbu své sestry se ještě usmívala. Nebylo to důvodem, že by ji neměla ráda, spíše jí těšila něčí bolest. Ovšem to nebyla její chyba, to rozhodně ne. Doufala, že po této tragické události se z tohoto města odstěhují, ale zůstala tam. Proto tam i vystudovala a po ukončení základní školy se odstěhovala za otcem do NY, kde studovala Fire Academy.
Lákalo jí, se prát s ohněm a dalšími zábranami v životech ostatních, hlavně se na to i hodila. Byla takový ten klučičí typ, byla rychlá a byla i na svou výšku silná. Plno lidí se jí smálo, že to nezvládne a skončí po pár hodinách, ale ona vydržela skoro až do konce. Bohužel, pár dní před tím, než stihla dostat diplom a další zbytečné věci, vypukl virus, který nějaký hloupí idioti nezvládli uhlídat, a on jim utekl do světa. Samozřejmě, že byla naštvaná, spíše doslova rozzuřená, ale musela se sebrat a i bez těch stupidních věcí, šla i s týmem pomáhat do ulic. No, to se nějak nevydařilo a už se vydala někam na vlastní pěst. V hasičských kalhotách a kšandách ve svítivých barvách se začala procházet kontinentem, kde se nacházela. Měla nějaké zásoby, měla i věrného parťáka, který zemřel. Ani to jí nijak netrápilo. Sice s ním strávila hodně času, ale stejně pro ni nic neznamenal. Její parťák byl malý bulldog, který se jaksi obětoval, a padlo do chřtánů těch chodících idiotů. A tak teď chodí sama po světě a hledá nějaké místo, kde by se usadila na nějakou delší dobu. Mohla hledat zásoby, lovit ještě nějakou žijící zvěř. Takový měla zatím cíl. Ani nechtěla potkat další lidi, protože někde v hloubi duše věděla, že by s nimi nevycházela.