Jméno postavy: Gabriel Quendes
Věk: 25
Povolání před apokalypsou: Bachař
Váha: 86kg
Výška: 197
Skupina: ----
Jméno hráče: Cactus
FC: Blake Steven
Zájmy: Zpěv, čtení, vyvádění blbostí, pletení, seznam věcí, které si chce do konce svého života splnit
Děti: ----
Charakter:
Kdokoli, co by slyšel jeho minulost ze života, by si řekl, že je to uzavřený mladík, který se straní ostatních a je samotářský typ. Ovšem je to právě naopak. Je to otevřený, přátelský, komunikativní a opravdu pozitivní mladík, který se pořád jenom usmívá. I nad tím vším, co se děje kolem něho, má úsměv na tváři. Věřil by tomu, že ho má i ve spánku. Dokonce je i bláznivý a miluje adrenalin. Proto občas i riskuje tak moc, že z nudy jen tak visí na římse, nad několika mrtvýma zrůdama. Ovšem od jeho práce ve věznici, je i více ochranářský a snaží se, aby i ve skupinách ve kterých občas zůstal, byl pořádek a žádné rvačky. Bohužel většinou přišli mozkožravky a pozabíjeli celou skupinu. Kromě Gabea, protože ten pokaždé stihl utéct. Sice se snažil zachránit ostatní, ale nikdy se mu to moc nepovedlo. Má plno nesplnitelných snů. Třeba takový, že jednoho dne najde další opuštěná zvířata, bude je chovat a vybuduje menší zoo s nějakou menší kolonií, která by se pomalu rozrůstala. Ano, je to opravdu nesplnitelný sen, ale pořád věří v to, že se to jednoho dne stane. Občas si i nakreslil plánek toho, jak by to mohlo vypadat. Pokaždé měl nějaký jiný, ale ten úplně první má pořád schovaný v náprsní kapse své bílé košile, která už pomalu vypadá jako vesta. Přišla o rukávy, když si ošetřoval nějakou část těla, protože několikrát spadnul a o něco se třeba škrábl. Ovšem i na to, že může vypadat tak nebojácně, tak má i své slabé stránky. Má slabost pro ty, kteří nějak vynikají v davu. Ne povahově, ale vzhledově. Ať už je to tetování, nějaký roztahovák nebo už jen samotný styl oblékání. Dále má slabost pro roztomilé věci, proto ho člověk často vidí, jak se rozplývá nad Lacey. Dokonce má i pár svých strachů, ale jsou dva, kterých se opravdu bojí nejvíce. První je z bouřek a ten druhý je takový, že jednou opravdu zůstane sám. Že si najde nějakou skupinu, kde se konečně usadí, jenže ta pak zanikne a zemře mu i Lacey, která tady také nebude věcně. Může se zdát jako prase, protože skoro pořád nosí jednu a tu samou vesto-košili, ale to vůbec není pravda! Když narazí na nějaký zdroj vody, vypere si jí. Na té košili má o dvě náprsní kapsy. V jedné má plánek své vlastní kolonie, kterou jednoho dne určitě založí a v druhé má seznam věcí, které chce splnit do konce svého života. Ale tohle všechno byla jen ta světlá stránka. Co když se někdy odhalí i ta temná, kterou ho naučila věznice? Tím je myšleno, ta bestie, která v něm dřímá. Ta se dokáže objevit už jen z toho, když se objeví trochu vzrušení, ať už je myšleno jakékoli vzrušení. Všichni znají zlého a hodného poldu. Něco takového je i on sám. Ovšem většinou se nachází v postavení toho hodného, ale člověk musí mít opravdu štěstí, aby ho viděl tak zlého, drsného, plného zvrhlostí, které občas dojdou trochu moc daleko, že by člověk mohl litovat. Ovšem, tohle zažilo jen pár lidí. Kromě té zvrhlosti ovšem, protože kdyby měl nějaké zvláštní narážky na vězně, mohl by to být menší problém. A takový je Gabriel ve zkratce, kdykoli se může něco ještě v budoucnosti změnit, protože nic není jisté.
Minulost:
Tento hoch se narodil v Kanadě. Žádné zvláštní místo, naprosto obyčejné. Jako malý kluk měl celkem pozoruhodný život. Vyrůstal jen s matkou, která ho stejně naučila tomu, jak být správný muž na kterého může být hrdá. Naučila ho, co to znamená cit, jak používat svou sílu v jiných věcech a ne jenom v šikanování jiných. Nežili nijak v přepychu a nemohli si dovolit všechno, ovšem on měl, co chtěl. Měl milující matku která se o něho starala ve všech případech kdy se cokoli dělo a on byl to samé. Sice neměl takové hračky, jaké byli zrovna v módě, neměl tak stylové oblečení, ale pořád byl plný optimismu, radosti a štěstí. Vlastně polovinu svého života vyrůstal bez žádného pořádného chlapa v rodině. Ten pak přišel, když mu bylo 10 let. Ovšem, to ještě jeho matka netušila, jakého člověka si to našla. Začalo to tím, že v soukromí a mimo dohled matky, zneužíval Gabriela těmi nejhoršími způsoby. Všichni si dokáží představit, kam to směřuje, ale po dvou letech se vzchopil a postavil se mu. Jeho útek od něho byl poměrně vtipný. Když se už k němu skláněl, popadl figurku Wolverina, která byla trochu větší, a zabodl jeho drápy tomu tyranovi do místa pod okem. Samozřejmě, že jemu se to nelíbilo, ale než se nadál, Gabriel již byl pryč a pelášil si to za svou matkou, aby jí to mohl říct. Tenkrát byl ještě malý a bál se toho, co se stane později. Měl v očích slzy a dokonce i nějakou chvilku přemýšlel, jestli nedělá chybu. Ale chtěl mu utéct a už nechtěl být dál jeho hračkou. Řekl matce co se děje a ta pak se pak obrátila na stranu zákona. O několik let později si našla dalšího, ovšem to už bylo našemu mladému hrdinovi dobrých 18 let a nelitoval svého rozhodnutí. Začal pracovat ve věznici a to byl jeho sen. Vždycky chtěl dělat policistu nebo něco takového a ono se mu to splnilo. Tomu pánovi, který ho tam dostal, byl opravdu vděčný a naučil se mu říkat oslovením „tati“. Našel si k němu cestu a doplňoval to, co mu v životě chybělo. Litoval toho, proč do jeho života přišel až teď, ale tak jak rychle se ukázal, stejně rychle odešel. Slyšel zprávy, že mezi lidi unikl nějaký virus, na který vědci a doktoři nemají lék, ale dostalo se to do věznice. Byli jím nakaženi poslední vězni, kteří tam byli přivezeni. Jeho nevlastního otce kousli a téměř sežrali. Nevěděl co by měl dělat, byl naštvaný. Ale neměl to srdce v tu dobu je zabít. Proto se vydal co nejrychleji domů. Ty věci chodily i po ulici, snažil se jim co nejrychleji vyhýbat a utíkat od nich co nejdál, domů. Doma nebyl nikdo jen samý nepořádek a to samé i v okolních ulicích. Proto udělal to samé co on, sbalil si věci a odešel. Měl namířeno někam dál. Po několika dlouhých měsících se dostal do Atlanty. Během svého putování narazil na Lacey, malou opičku, která se stala jeho věrnou společnicí. Našel ji opuštěnou v krabici od bot. Byla malinká, je to ještě mládě. Byla promrzlá a hladová, proto měla štěstí, že zrovna on byl vybaven vším. V batohu měl i sušené mléko, které později připravil jako krmení, pro jeho členku rodiny. Mezitím, co tak pracně přežíval, jen pomocí baseballové pálky se dostal tam, kde je teď. Pokaždé, když někam jdou, nachází si místo a úkryt před těmi chodícími, nemyslícími a krvelačnými zrůdami u něho v kapuci, nebo v jeho hustých vlasech, kde se drží a snaží se nepouštět. Sice to může vypadat někdy dosti vtipně, ale i tak ji má rád a nedá na ni dopustit. Jednou se mu ztratila a chudák byl strachy bez sebe, kam se poděla. Teď si světem kráčí jeden obr s malinkým trpaslíkem po svém boku a je z nich nerozlučná dvojka.
Rodina:
Matka (Dianna Quendes) - Neví jestli ještě žije nebo je po smrti. Když se vrátil z práce doma nebyla.
Otec - Nikdy svého biologického otce nepoznal, prý zmizel pár měsíců po narození
Nevlastní otec (Theodor Litherus) - Měl ho rád a díky němu si splnil svůj dětský sen
Lacey - Jeho nejmenší společnice, kterou našel při cestě skrz zpustošený obchodní dům. Byla v krabici od bot, celá promrzlá a hladová. Proto si ji vzal a teď ji bere jako součást rodiny.
Věk: 25
Povolání před apokalypsou: Bachař
Váha: 86kg
Výška: 197
Skupina: ----
Jméno hráče: Cactus
FC: Blake Steven
Zájmy: Zpěv, čtení, vyvádění blbostí, pletení, seznam věcí, které si chce do konce svého života splnit
Děti: ----
Charakter:
Kdokoli, co by slyšel jeho minulost ze života, by si řekl, že je to uzavřený mladík, který se straní ostatních a je samotářský typ. Ovšem je to právě naopak. Je to otevřený, přátelský, komunikativní a opravdu pozitivní mladík, který se pořád jenom usmívá. I nad tím vším, co se děje kolem něho, má úsměv na tváři. Věřil by tomu, že ho má i ve spánku. Dokonce je i bláznivý a miluje adrenalin. Proto občas i riskuje tak moc, že z nudy jen tak visí na římse, nad několika mrtvýma zrůdama. Ovšem od jeho práce ve věznici, je i více ochranářský a snaží se, aby i ve skupinách ve kterých občas zůstal, byl pořádek a žádné rvačky. Bohužel většinou přišli mozkožravky a pozabíjeli celou skupinu. Kromě Gabea, protože ten pokaždé stihl utéct. Sice se snažil zachránit ostatní, ale nikdy se mu to moc nepovedlo. Má plno nesplnitelných snů. Třeba takový, že jednoho dne najde další opuštěná zvířata, bude je chovat a vybuduje menší zoo s nějakou menší kolonií, která by se pomalu rozrůstala. Ano, je to opravdu nesplnitelný sen, ale pořád věří v to, že se to jednoho dne stane. Občas si i nakreslil plánek toho, jak by to mohlo vypadat. Pokaždé měl nějaký jiný, ale ten úplně první má pořád schovaný v náprsní kapse své bílé košile, která už pomalu vypadá jako vesta. Přišla o rukávy, když si ošetřoval nějakou část těla, protože několikrát spadnul a o něco se třeba škrábl. Ovšem i na to, že může vypadat tak nebojácně, tak má i své slabé stránky. Má slabost pro ty, kteří nějak vynikají v davu. Ne povahově, ale vzhledově. Ať už je to tetování, nějaký roztahovák nebo už jen samotný styl oblékání. Dále má slabost pro roztomilé věci, proto ho člověk často vidí, jak se rozplývá nad Lacey. Dokonce má i pár svých strachů, ale jsou dva, kterých se opravdu bojí nejvíce. První je z bouřek a ten druhý je takový, že jednou opravdu zůstane sám. Že si najde nějakou skupinu, kde se konečně usadí, jenže ta pak zanikne a zemře mu i Lacey, která tady také nebude věcně. Může se zdát jako prase, protože skoro pořád nosí jednu a tu samou vesto-košili, ale to vůbec není pravda! Když narazí na nějaký zdroj vody, vypere si jí. Na té košili má o dvě náprsní kapsy. V jedné má plánek své vlastní kolonie, kterou jednoho dne určitě založí a v druhé má seznam věcí, které chce splnit do konce svého života. Ale tohle všechno byla jen ta světlá stránka. Co když se někdy odhalí i ta temná, kterou ho naučila věznice? Tím je myšleno, ta bestie, která v něm dřímá. Ta se dokáže objevit už jen z toho, když se objeví trochu vzrušení, ať už je myšleno jakékoli vzrušení. Všichni znají zlého a hodného poldu. Něco takového je i on sám. Ovšem většinou se nachází v postavení toho hodného, ale člověk musí mít opravdu štěstí, aby ho viděl tak zlého, drsného, plného zvrhlostí, které občas dojdou trochu moc daleko, že by člověk mohl litovat. Ovšem, tohle zažilo jen pár lidí. Kromě té zvrhlosti ovšem, protože kdyby měl nějaké zvláštní narážky na vězně, mohl by to být menší problém. A takový je Gabriel ve zkratce, kdykoli se může něco ještě v budoucnosti změnit, protože nic není jisté.
Minulost:
Tento hoch se narodil v Kanadě. Žádné zvláštní místo, naprosto obyčejné. Jako malý kluk měl celkem pozoruhodný život. Vyrůstal jen s matkou, která ho stejně naučila tomu, jak být správný muž na kterého může být hrdá. Naučila ho, co to znamená cit, jak používat svou sílu v jiných věcech a ne jenom v šikanování jiných. Nežili nijak v přepychu a nemohli si dovolit všechno, ovšem on měl, co chtěl. Měl milující matku která se o něho starala ve všech případech kdy se cokoli dělo a on byl to samé. Sice neměl takové hračky, jaké byli zrovna v módě, neměl tak stylové oblečení, ale pořád byl plný optimismu, radosti a štěstí. Vlastně polovinu svého života vyrůstal bez žádného pořádného chlapa v rodině. Ten pak přišel, když mu bylo 10 let. Ovšem, to ještě jeho matka netušila, jakého člověka si to našla. Začalo to tím, že v soukromí a mimo dohled matky, zneužíval Gabriela těmi nejhoršími způsoby. Všichni si dokáží představit, kam to směřuje, ale po dvou letech se vzchopil a postavil se mu. Jeho útek od něho byl poměrně vtipný. Když se už k němu skláněl, popadl figurku Wolverina, která byla trochu větší, a zabodl jeho drápy tomu tyranovi do místa pod okem. Samozřejmě, že jemu se to nelíbilo, ale než se nadál, Gabriel již byl pryč a pelášil si to za svou matkou, aby jí to mohl říct. Tenkrát byl ještě malý a bál se toho, co se stane později. Měl v očích slzy a dokonce i nějakou chvilku přemýšlel, jestli nedělá chybu. Ale chtěl mu utéct a už nechtěl být dál jeho hračkou. Řekl matce co se děje a ta pak se pak obrátila na stranu zákona. O několik let později si našla dalšího, ovšem to už bylo našemu mladému hrdinovi dobrých 18 let a nelitoval svého rozhodnutí. Začal pracovat ve věznici a to byl jeho sen. Vždycky chtěl dělat policistu nebo něco takového a ono se mu to splnilo. Tomu pánovi, který ho tam dostal, byl opravdu vděčný a naučil se mu říkat oslovením „tati“. Našel si k němu cestu a doplňoval to, co mu v životě chybělo. Litoval toho, proč do jeho života přišel až teď, ale tak jak rychle se ukázal, stejně rychle odešel. Slyšel zprávy, že mezi lidi unikl nějaký virus, na který vědci a doktoři nemají lék, ale dostalo se to do věznice. Byli jím nakaženi poslední vězni, kteří tam byli přivezeni. Jeho nevlastního otce kousli a téměř sežrali. Nevěděl co by měl dělat, byl naštvaný. Ale neměl to srdce v tu dobu je zabít. Proto se vydal co nejrychleji domů. Ty věci chodily i po ulici, snažil se jim co nejrychleji vyhýbat a utíkat od nich co nejdál, domů. Doma nebyl nikdo jen samý nepořádek a to samé i v okolních ulicích. Proto udělal to samé co on, sbalil si věci a odešel. Měl namířeno někam dál. Po několika dlouhých měsících se dostal do Atlanty. Během svého putování narazil na Lacey, malou opičku, která se stala jeho věrnou společnicí. Našel ji opuštěnou v krabici od bot. Byla malinká, je to ještě mládě. Byla promrzlá a hladová, proto měla štěstí, že zrovna on byl vybaven vším. V batohu měl i sušené mléko, které později připravil jako krmení, pro jeho členku rodiny. Mezitím, co tak pracně přežíval, jen pomocí baseballové pálky se dostal tam, kde je teď. Pokaždé, když někam jdou, nachází si místo a úkryt před těmi chodícími, nemyslícími a krvelačnými zrůdami u něho v kapuci, nebo v jeho hustých vlasech, kde se drží a snaží se nepouštět. Sice to může vypadat někdy dosti vtipně, ale i tak ji má rád a nedá na ni dopustit. Jednou se mu ztratila a chudák byl strachy bez sebe, kam se poděla. Teď si světem kráčí jeden obr s malinkým trpaslíkem po svém boku a je z nich nerozlučná dvojka.
Rodina:
Matka (Dianna Quendes) - Neví jestli ještě žije nebo je po smrti. Když se vrátil z práce doma nebyla.
Otec - Nikdy svého biologického otce nepoznal, prý zmizel pár měsíců po narození
Nevlastní otec (Theodor Litherus) - Měl ho rád a díky němu si splnil svůj dětský sen
Lacey - Jeho nejmenší společnice, kterou našel při cestě skrz zpustošený obchodní dům. Byla v krabici od bot, celá promrzlá a hladová. Proto si ji vzal a teď ji bere jako součást rodiny.